Wednesday, 26 December 2012

Ohlédnutí - rok 2012

Rok 2012! Úžasný to rok.
 Zažil jsem během něj tolik zajímavých věcí, kolik jsem pravděpodobně nezažil za celé předchozí roky. Naučil jsem se zase o něco lépe fotit, vařit, objevil jsem nová místa v mém milovaném Podyjí, zhubl jsem, změnil jsem příštup k životu a lidem, poznal a rozešel se s několika dívkami, na které vzpomínám v dobrém, udělal jsem řidičák, odmaturoval jsem, uteklo mi studium Dějin umění o 3 percentily a...... znova jsem změnil přístup ke svému životu a..... odstěhoval se z česka. 

Co na to říct. Byl to ten nejláznivější a nejprožitější rok. Od toho obyčejného introvertního egoistického stokilového Pelána jsem se dostal k extrovertnímu, snad milému, o dvacet kilo lehčímu Pelánovi. 

Na maturitním plese... fotka je z loňského roku, snad focena mou mámou, nejsem si jistej. Sice z minulého roku, ale bylo to na počátku něčeho obrovského a náročného.... bylo to na počátku maturity, zkoušky dospělosti. Maturitu jsem nakonec zvládl úplně nechtěně. Tak jako spoustu lidí, i mne naštvaly výsledky slohovek, z programování jsem odmaturoval nechtěně, protože jsme si vytáhl jedinou otázku, kterou jsem uměl, v angličtině mě asi 5 minut zkoušeli na úplně jinou otázku, než jsem si původně vytáhl a zkrátka tohle mi prostě prošlo ani nevím jak.. prostě mám maturitu z programování, internetové prezentace, češtiny a angličtiny a.... je mi úplně na nic. :)

Fotil jsem maturitní tablo! Nesnáším focení s bílým, nebo černým pozadím.. je to nuda. Ale nějak to dopadlo, babičkám a tetičkám se to líbilo, měli jsme k dizpozici celou třídu a..... no dělali jsme u toho i blbosti, viz fotka.

Léto jsem opět trávil v rodiném obchodě. Člověk s enaučí odhadnout lidi, mluvit s nimi podle toho, lhát jim, vnucovat další zboží, usmívat se.... Hrozně málo lidí si uvědomuje, jak už jen pitomý vesele pronesený pozdrav dělá divy a jak rozbíjí jednotlivé bariéry a celý obchod pak probíhá mnohem, mnohem příjemněji, než v nějakém kauflandu, kde vás monotónně obslouží prodavačka, která má prostě plat deset táců a prostě je jí u prdele, jestli se vrátíte, nebo ne.

Ano, cvičil jsem, zhubl jsem.... Počátky byly těžké! Né těžké, to je špatně popsáno. Zkrátka a dobře, ze začátku jsem dal na rady lidí v posilovně a na internetu a.... ne, stop! Chyba. Teď když jsem se naučil pracovat s tělem a vidím, že já potřebuju úplně jinačí způsob tréningu, než nějaké občejné tahání činek a pár km běhu, zjišťuju, jak jsme na začátku zbytečně ztrácel čas. Ale je to další zkušenost do života. Ke konci už za mnou chodili v posilovně staří tlustí chlapi a ptali se mně, jak jsem to dokázal a jeslti bych jim neporadil, jak dosáhnout toho samého. No... teď jsem v anglii, nemám čas ani na pravidelnou stravu, natož cvičení, takže zase tloustnu a slábnu. Nevadí mi to. Vím, že během měsíce to dokážu vypracovat zpátky.

Stal jsem se členem Znojemského fotoklubu! Jsem nejmladším členem a moc si vážím toho, že mě ti staří (sorry, chlapi) fotografové vzali mězi sebe a opět trošku změnili můj pohled na fotografii a něco málo mě naučili.

Zůčastnil jsem se mapového okruhu s fotoklubem. Z toho mám velmi smíšené pocity, konkurence vysoká, soutěž jedle mého špatně organizovaná, protože alespoň u špatných snímků by se hodilo sepsat nějakou poučnou kritiku. Uvidím, jak dopadnu, výsledky se dozvím za třičtvrtě roku.

Užil jsem si mé poslední taneční. Je to smutné. Byly to moje čtvrté taneční a opravdu mě to chytlo tak, že jsem chodil kdykoliv to jen šlo. Tak jako každej rok, i letos jsem potkal partu úžasných lidí (fajn, převážně dívek! :D) a závěrenčou (viz foto) jsem si užil snad všemi smysly. 

A.... Vydal jsem se do světa.
To je dle méh můj nejvýznamnější krok (nebo skok - viz foto), jaký jsem kdy udělal. Spousta lidí o tom jen básní, všici by chtěli do ciziny, ale nakonec skutek utek. Jsem rád, že mezi ně nepatřím a pustil se za dobrodružstvím, poznáváním nových lidí, kultur, zvyků a kdovíčeho dalšího. Stal se ze mě téměř absolutně svobodný člověk!!! Je to tak strašidelně krásné, že si můžu kdykoliv sbalit sakypaky a říct si, že se stěhuju tam... a tam.. a pak tam.... Jediné co mě omezuje je to nemožné papírování kolem a kolem. Nicméně teď jsem v Anglii, vydělávám si na začátky v Londýně, do kterého bych se chtěl někdy na jaře přestěhovat a chtěl bych tam začít žít. Ale uvidím, třeba se přestěhuju na Nový zéland, nebo se projedu na pár měsíců podívat do Ameriky.. lákají mě i chabě civilizované oblasti východní Asie.... uvidím, nevím... jsem mladý fotograf bez závazků. Můžu si dělat co chci.
Občas se mě lidí ptají, co tady v cizině vůbec dělám. Co dělám? Já? ..... hmm.... Já tady ŽIJU svůj SEN.

A co vy.... žijete, nebo místo toho jen studujete nějaký nezáživný předmět na vš, který vlastně studujete jen kvůli rodičům, o víkendech chodíte pařit, opíjet se a na brigádu chodíte do Kauflandu? 







6 comments:

  1. Replies
    1. Každý máme své cíle... oba dva fotíme, oba jinačím stylem a asi i jinačím směrem. Koukám, že ty si ty své cíle zatím plníš taky. Doufám, že až se někdy (nejdřív na jaře) kouknu zase do česka, že se mi podaří tě přesvědčit k nějakému focení s Rinatem. :)

      Takže díky a přeji dobré světlo.

      Delete
  2. Fajn čtení. Tvůj blog jsem si oblíbil a budu se těšit na další příspěvky.

    ReplyDelete
    Replies
    1. Děkuju, Davide. Vážím si toho.

      Delete
  3. ...narazila jsem na tvůj blog, jen jsem ho prolítla, ale vidim UK, Londýn...hmm hmmm řikám si, to stojí za přečtení. Tak jdu na to od začátku. Strávila jsem tam nejdřív tři měsíce a pak po maturitě rok, tak se mi občas stýská...

    ReplyDelete
    Replies
    1. Ano.... dobrodružství, nepromyšlené věci, skutky čistě z rozmaru, spousty focení, úžasní lidé, frmol. Londýn. :)

      Delete