Dostal jsem se k třičtvrtě roku staré fotce, na které jsem s otcem a tetou. Nuda, mě ty historické fotky většinou neberou, ale...!... vzpomněl jsem si na tu dobu. Na to, co jsem dělal, jaké jsem měl starosti, jací byli lidé kolem mne.... Na to jak jsem tenkrát měl čas na 3 tréningy denně, jak jsem po nocích nespal a doháněl to energeťáky, cítil jsem se živej, pružnej, pln síly, nezničitelnej!
Né že bych teď byl tlusťoch co sedí za počítačem a nezvedne půl dne prdel, ale tak jak jsem byl živej (já jsem snad mohl i lítat, kdybych chtěl) na jaře, tak jsem na tom nebyl nikdy. Kdo nezažil, nepochopí. Mně ta energie prostě chybí.
Takže mě napadl plán. Super plán.
Určitě si vzpomínáte, jak jsem psal o svém plánu navštívit přes zimu Afriku jako humanitární pomocník a v létě příštího roku bych jel na pár měsíců do Vietnamu.
...
Né, prdím na to, prdím na Afriku, proč nejet do Vietnamu už v zimě? Měl bych skoro třičtvrtě roku na nějakou tu menší (šíleně blbě placenou) práci, na focení a hlavně.... hlavně chci dosáhnout té energie, jakou jsem měl a tu třeba i zdvojnásobit. Naučit se něco z východních kultur a hlavně na pár měsíců utéct od těch starostí civilizovaného světa. Chci vypadnout někam, kde bude sotva elektřina a tekoucí voda. Třeba to vydržím pár týdnů, třeba pár měsíců.... uvidím.
Tolik k současným, neustále se měnícím, plánům na příští 2 roky.
No comments:
Post a Comment