Tuesday, 8 January 2013

Úsměv prosím.

Máme nového psa, na snídani jsem se přežral, už 8 dní odkládám novoroční akt a tím i novoroční přání, za týden bych se měl stěhovat do Londýna (být holka, asi nadšením třeštím, ječím, lamentuju, kdákám), v hlavě mám 6 fotek, ale na jejich realizaci mi chybí hrnek s puntíky, zelený župan, velká sprcha, ploutve a nějaká výbušnina, ucho jsem po rezignaci originálních roztahováků začal roztahovat násadami nějaký kartáčů/štětců a i angličané jsou šokováni a dnes jsem sedostal k této dva měsíce staré fotografii. Já (mimochodem, toto je usvědčující důkaz proti všem, jejichž foťáky mé vlasy zobrazovaly rezavě) a sesra. Kopeme tunel do Austrálie a moc nám to nejde.

Co jen dodat, neustále se něco děje. Přesto, že poslední týdny byly v podstatě stereotypní, nestěžuju si, poznávám nové lidi a tahám z nich, jak mám úchylně ve zvyku, jejich historii. Občas to jsou velmi zajímavé historky, jak se někteří lidé vůbec dostali do UK. No... jdu si dát sprchu, zkombinuju černou košili, černou zdobenou kravatu a červený svetr a jdu si číst do kavárny poslední díl Vesmírné odysey, zatímco vy se budete učit, nebo pracovat.
Jo a lidi... ÚSMĚV PROSÍM!


2 comments:

  1. Když mi budeš dostatečně dlouho vyprávět o Londýně a když za ten čtvrt rok (nebo možná dva roky) neumřu, máš moje svolení k focení. :)

    ReplyDelete