Přestěhován.

Tak je to týden. Týden, co jsem se nastěhoval do podnájmu k 8 číňanům. Všude ve veřejných prostorách jsou lístečky s čínskými nápisy, všici jsou přímo posedlí animáky a srkáním nekonečně dlouhých čínských nudlí z nereálně malých misek. V koupelně je takové teplo, že bych se nedivil, kdybych se sprchoval kroupama a na zdi je plíseň jménem Tereza ( a odmítám zodpovědnost za jakoukoliv čistě náhodnou shodu jmen s kýmkoliv).

Mám tady nejpohodlnější postel, v jaké jsem kdy spal a spolubydlící na pokoji se chová jako panda. Spí jako panda, jí jako panda, dělá zvuky jako panda.
Noci (respektive rána) vypadají tak, že Panda usne na zádech, převrácen hlavou přes okraj postele, zírajíc pootevřenýma očima do stropu. Já se z opačné strany pokoje řechtám na půl Londýna, Panda se uraženě s pandím zamručením probouzí a (naprosto pandovsky) funivě se snaží... teď sem si byl pro rýži a zapomněl sem ten vtipnej konec, ale bylo to něco o tom, jak Panda něco dělá.

Nicméně! Sem tady spokojenej a to je hlavní.
To jak sem zapomněl ten konec předchozího odstavce mě rozhodilo... teď mám pochybnosti, jestli má tenhle post vůbec smysl.

Jenže kam jnam bych nacpal těch pár fotek z minulých dní?
Abych pravdu řekl, přestal jsem skoro fotit na digitál... tahám v kapse jen jednorázovej analog za pár liber. Nutí mě to přemýšlet nad obsahem a Obsahem fotek.