Monday, 11 March 2013

Agonie, skřek... šílenství.

Noc, nespavost, vedro.
Přemýšlení nad fotografií.
Nad OBSAHEM fotografie.

Nad rivalitou mezi KVALITOU a OBSAHEM.
Proč fotím? Co fotím v posledních měsících? A je to co chci fotit? NE. Není.

Přátele... známí... možná je to jen chvilková nálada, možná je to další část sebeuvědomění. Možná mě to zítra přejde a možná ne.

Změna. Obsah. Emoce. Sebevyjádření.... a vedro.
Vztek?
...
A nebo šílenství?

"Temnou ulicí starého Londýna se prodral výkřik, spíš skřek. Z mlhy vylětěli vyděšení, krákorající havrani. Bude to dlouhá noc."









Takhle se teď cítím.


4 comments:

  1. "Ranní londýnskou mlhou se ozvývalo skřípání a drncání kol po kočičích hlavách. Na chvíli ustalo, to jen aby funebrák zvedl ze země bezvládné tělo, a naložil ho na káru. Oběti noci a jejich mrchožrout. A pak se funebrák zas opřel do káry a s funěním se vydal dál. Na vozíku před ním se tyčila už pěkná hromada mrtvol, sotva přes ni viděl. A tak obrátil oči k nebi, kde už mlha pomalu řídla a zářila prvními slunečními paprsky. Bude to krásný den."

    Ať je to, co je to, je dobře že si to uvědomuješ, dokumentuješ, reflektuješ.

    (A trochu závisti na závěr: jestli takhle vypadá tvůrčí krize, chtěla bych ji mít taky a často ;) )

    ReplyDelete
    Replies
    1. Díky Weru... bylo to hrozně těžký, nafotit to v pokoji 2x3m pevnou padesátkou. :D

      Delete
  2. ,,A je to co chci fotit? NE. Není."

    Nejistota, pročtovůbecdělám pocit. nesnášim a zároveň miluju tenhle stav, protože pak vždycky vznikne něco lepšího.
    První tři fotky, wow.

    ReplyDelete
    Replies
    1. No jo... snad mi to zůstane. :) Musím přiznat, že mě to hrozně bavilo... bylo to prostě... prostě zvláštní. Jako bych na chvilku žil/přemýšlel/byl na 200%.

      Děkuju.

      Delete