Přemýšlení nad fotografií.
Nad OBSAHEM fotografie.
Nad rivalitou mezi KVALITOU a OBSAHEM.
Proč fotím? Co fotím v posledních měsících? A je to co chci fotit? NE. Není.
Přátele... známí... možná je to jen chvilková nálada, možná je to další část sebeuvědomění. Možná mě to zítra přejde a možná ne.
Změna. Obsah. Emoce. Sebevyjádření.... a vedro.
Vztek?
...
A nebo šílenství?
"Temnou ulicí starého Londýna se prodral výkřik, spíš skřek. Z mlhy vylětěli vyděšení, krákorající havrani. Bude to dlouhá noc."
Takhle se teď cítím.
"Ranní londýnskou mlhou se ozvývalo skřípání a drncání kol po kočičích hlavách. Na chvíli ustalo, to jen aby funebrák zvedl ze země bezvládné tělo, a naložil ho na káru. Oběti noci a jejich mrchožrout. A pak se funebrák zas opřel do káry a s funěním se vydal dál. Na vozíku před ním se tyčila už pěkná hromada mrtvol, sotva přes ni viděl. A tak obrátil oči k nebi, kde už mlha pomalu řídla a zářila prvními slunečními paprsky. Bude to krásný den."
ReplyDeleteAť je to, co je to, je dobře že si to uvědomuješ, dokumentuješ, reflektuješ.
(A trochu závisti na závěr: jestli takhle vypadá tvůrčí krize, chtěla bych ji mít taky a často ;) )
Díky Weru... bylo to hrozně těžký, nafotit to v pokoji 2x3m pevnou padesátkou. :D
Delete,,A je to co chci fotit? NE. Není."
ReplyDeleteNejistota, pročtovůbecdělám pocit. nesnášim a zároveň miluju tenhle stav, protože pak vždycky vznikne něco lepšího.
První tři fotky, wow.
No jo... snad mi to zůstane. :) Musím přiznat, že mě to hrozně bavilo... bylo to prostě... prostě zvláštní. Jako bych na chvilku žil/přemýšlel/byl na 200%.
DeleteDěkuju.