Poznámky, knihy a jiné věci.

Celej týden jsem chtěl napsat na blog. Nebyl čas.

Kecám, byl čas, ale bylo moc věcí k psaní a přitom to byly maličkosti které si nezasloužily samotný post. Takže jsem si je psal... a pak jsem je poztrácel. Tak sem zkusím sepsat alespoň desetinu.

Začal jsem číst Bukowského. Proč mi nikdo neřekl, že je tak dobrej? Přijde mi to jako smíchanina Kulhánka, Kinga a mých myšlenkových pochodů.
Taky O. Wilda - De Profundis. Je to geniální dílo. Skutečně doporučuji. Má to jen kolem 30 stran a jedinej důvod, proč jsme to eště nedočet je, že čtu jen v metru a nahrál jsme si do čtečky debilní verzi s děsně malým písmem a neustále do mě někdo žďuchá, vrtí do mě zadkem, snaží se mě probodnout deštníkem, vypíchnout oko kufrem, slintat do ucha, nebo sedat na klín. A když už jsem u těch londýňanů... jestli jsme někdy tvrdil, že londýňané neustále spěchají a že to tu žije, tak to beru zpět. Jsou to kurvy pomalé, nepřející, arogantně flegmatické. Musím si pořídit radlici na rozhrnování davu. Nebo takovou tu muslimskou vestu s červenými válečky, hromadou pokroucených drátků a pípajícím budíkem.
Ámen.
Nebo Alah agbar?
A jsou to vůbec muslimové? Už jsem dlouho nečetl VOGUE, tak nevím, jak to je s módou.

Já prostě nespím. Děsí mě představa, že bych měl ztratit čtvrt života spánkem. Baví mě experimentovat, huntovat své tělo a zkoušet, co eště dokáže a jak reaguje v krizových situacích.
A že si takhle ničím zdraví? Ne, já jsem tvrdohlavej blb, já umřu jako poslední. A eště přijdu čistě z principu pozdě na vlastní pohřeb.

Za celej ten můj cca dvacetiletej život jsem měl už několik nápadů na knihu. Jednou z nich byla třeba akčňárna o Jeníčkovi a Mařence o několik let později, jak bojují proti ježibabám. Jejím příběhem jsem bavil během první cesty do anglie (před 4 roky) zadní část autobusu. Bylo to ve 3 hodiny ráno. Všici spali. A nikdo mě nepřerušoval.
No je fajn, že teď chodím kolem plakátů na velmi podobný film, že jo.
No, ale.... tentokrát mě napadlo vskutku geniální (překypuji skromností) dílo. Bude se to jmenovat Kniha smrtí. Nebo tak nějak. Možná do názvu přidám eště něco jako 333 způsobů jak uvařit palačinku, ale ta dvě slova tam na tuty budou. A jak už jsem psal.. bude to geniální.
Takže mám odhadem 4 roky na to, než to nějakej Tatrantýn zfilmuje, dosadí do toho sexy brunetu, svalnatýho týpka s kulometem a pak za to dostane Oskara, Jakuba, respektive Zlatou jahodu.

Všimli jste si, že budha měl roztahovaný uši? Vsadím se, že měl aji piercing v bradavce.

Včera jsem vypil čaj ze 6 sáčků. No... Zažil jsem už i lepší chvilky.

A jestli mě jako umělce docení až po smrti, tak se vážně rozčílím.

(Jo a taky se zítra definitivně stěhuju asi tak 10 minut od BigBena (dobře, je to 20 minut, ale já mám dlouhé nohy a svižný krok), ale to je vedlejší)

Aloha.